Zakládám tento ústav z přesvědčení, že mezi tím, co o umělé inteligenci víme, a tím, jak ji nasazujeme, zeje propast a že je potřeba tuto propast systematicky mapovat. Tato propast není abstraktní. Projevuje se v systémech, jejichž rizika nebyla před nasazením posouzena; v rozhodnutích, která byla svěřena algoritmům, aniž by kdokoli formuloval podmínky, za nichž je to přijatelné; v organizacích, které o umělé inteligenci mluví jako o příležitosti, ale nemají procesy, jak ji jako příležitost skutečně řídit. Nejzřetelněji se tato propast projevuje tam, kde jsou sázky nejvyšší: v náborových algoritmech, v systémech hodnocení úvěrového rizika, ve veřejnosprávních nástrojích, kde stroj rozhoduje o přístupu ke službám, aniž by byl kdokoliv schopen vysvětlit, jak k závěru dospěl. Přesvědčení, které stojí za tímto ústavem, je jednoduché: pojmenovat tento stav věcí přesně, veřejně a bez ohledu na to, komu výsledek vyhovuje, je předpokladem všeho ostatního.
Stav debaty
Veřejná debata o umělé inteligenci v Česku se odehrává ve třech hlasech. První patří poradenským firmám, jejichž příjem závisí na tom, zda si klient implementaci zaplatí. Druhý patří průmyslovým asociacím, jejichž smysl existence spočívá v zastupování zájmů členů. Třetí patří státním orgánům, které teprve vstřebávají regulaci, již samy mají vymáhat.
Každý z těchto hlasů je legitimní. Žádný z nich není nezávislý.
Tím nemyslím, že by jejich nositelé jednali ve zlé víře. Myslím tím něco přesnějšího: institucionální struktura, v níž tito aktéři působí, jim objektivně znemožňuje produkovat výzkum, jehož závěry by mohly být v rozporu se zájmy jejich zadavatelů. Nezávislost není otázka charakteru, nýbrž struktury.
Srovnejte to se situací v zemích, kde podobné otázky mají svého systematického strážce: britský Ada Lovelace Institute, americký AI Now Institute nebo kanadský MILA. Tyto instituce vznikly s explicitním mandátem produkovat výzkum bez ohledu na to, zda jeho závěry prospívají zadavatelům nebo ne. CIAD na tento institucionální model navazuje v českém prostředí.
Deklarovat nezávislost nestačí: je třeba ji strukturálně zaručit. To vyžaduje právní formu, jež vylučuje rozdělování zisku; financování, které není podmíněno spokojeností hodnocených subjektů; zveřejněnou metodiku, podle níž lze výsledky ověřit; a explicitní politiku střetu zájmů závaznou pro všechny, kdo se na auditní a vzdělávací činnosti podílejí. Bez těchto podmínek je nezávislost pouhou proklamací. S nimi se stává ověřitelným závazkem.
Empirický obraz
Podle Českého statistického úřadu využívalo v roce 2025 umělou inteligenci 18 % českých podniků s deseti a více zaměstnanci, což je pod průměrem EU27 na úrovni 20 %; u velkých podniků s více než dvěma sty padesáti zaměstnanci dosáhl podíl 54 % a poprvé tak překročil padesátiprocentní hranici.¹ Umělá inteligence tedy přestala být okrajovou záležitostí. Je to provozní realita velké části české ekonomiky.
Zároveň dostupné analýzy konzistentně ukazují, že systematické řízení rizik AI za tempem nasazení výrazně zaostává.² Drtivá většina organizací reaguje na problémy až poté, co nastanou.
Tento obraz není výlučně český. Průzkum McKinsey z roku 2025 zahrnující více než tisíc organizací z celého světa zjistil, že 51 % firem zaznamenalo v předchozím roce alespoň jeden negativní incident způsobený AI systémem: od nepřesných výstupů přes porušení předpisů po poškození dobré pověsti.⁶ Přesto pouze 36 % těchto organizací zavedlo formální rámec pro řízení AI, přestože tři čtvrtiny z nich mají alespoň nějakou politiku používání AI. Samotná politika fungující systém řízení nenahradí.
Za touto mezerou stojí selhání znalostní infrastruktury: firmy nemají kam se obrátit pro nezávislý pohled, který není zatížen obchodním zájmem poradce ani politickým zájmem regulátora. Průzkum komerční agentury Agnostix z roku 2026 s více než tisícem respondentů navíc ukazuje, že převážná část české veřejnosti pociťuje vůči AI obavy,³ aniž by měla k dispozici nástroje k jejich fundovanému posouzení.
Globální data přitom ukazují, že se nejedná o přechodnou fázi adopce. AI Incident Database, vedená organizací Partnership on AI, eviduje od roku 2016 zdokumentované případy selhání AI systémů a od roku 2020 zaznamenává strmý každoroční nárůst nových záznamů.⁸ Stanford HAI AI Index 2025 zaznamenal v roce 2024 celkem 233 zdokumentovaných AI incidentů, nárůst o 56,4 % ve srovnání s rokem 2023. Nárůst je přirozeným důsledkem toho, že technologie předbíhá kapacitu ji řídit. Překvapivé je, že tento závěr nevede k systematické investici do řídících kapacit. Organizace nasazují dál, dokumentují incidenty ad hoc a nepřenášejí zkušenosti přes hranice odvětví ani přes hranice firem.
Podmínky vzniku
V únoru 2026 byl zveřejněn International AI Safety Report 2026, dosud nejrozsáhlejší vědecké hodnocení schopností a rizik obecně použitelných AI systémů, připravené více než stovkou odborníků pod vedením nositele Turingovy ceny Yoshua Bengioho; závěry zprávy vzaly na vědomí vlády 29 států, Organizace spojených národů, OECD i Evropská unie.⁴ Závěry nejsou uklidňující: rychlost vývoje předstihuje kapacitu institucí, bezpečnostní rámce zaostávají za komerčním nasazením, mezery ve vědeckém porozumění jsou závažné.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2024/1689, tzv. AI Act, vstoupilo v platnost 1. 8. 2024 a uplatňuje se postupně.⁵ Konkrétní povinnosti nevznikají všem českým organizacím stejně; odvíjejí se od role subjektu, účelu systému a rizikové kategorie. U vybraných systémů mohou zahrnovat řízení rizik, technickou dokumentaci, záznamy, lidský dohled a další povinnosti vymezené nařízením. Maximální sankční hranice pro vybraná porušení dosahuje 35 milionů eur nebo 7 % celosvětového ročního obratu, podle toho, která hodnota je vyšší.
Stát reaguje: v červenci 2024 Česko aktualizovalo Národní strategii umělé inteligence do roku 2030, v jejímž rámci je k projektům digitalizace alokováno přibližně 19 miliard korun (celková alokace pro aktivní projekty digitalizace, nikoli výhradně AI).⁷ Politická vůle tedy existuje. Chybí nezávislé místo, které by průběžně ověřovalo, zda investice dopadají tam, kam by měly, a zda zavedené systémy skutečně fungují bezpečně.
Časový tlak je přitom reálný. Zákazy nepřijatelných praktik a ustanovení o AI gramotnosti se uplatňují od 2. února 2025. Pravidla pro poskytovatele modelů AI pro obecné účely se uplatňují od 2. srpna 2025 a transparentnost podle článku 50 od 2. srpna 2026. Podle aktuálního harmonogramu EU se povinnosti pro vysoce rizikové systémy z přílohy III uplatní od 2. prosince 2027 a pro systémy zabudované do regulovaných výrobků z přílohy I od 2. srpna 2028.⁹ Organizace proto potřebují inventář používaných systémů a doložené posouzení své role a konkrétních povinností. Potřebují praktický návod, jak použitelné požadavky promítnout do provozu.
Právě tady vzniká nejkonkrétnější poptávka po tom, co CIAD hodlá nabídnout: překlad mezi odborným jazykem vědy a práva na jedné straně a provozní realitou firmy na straně druhé, bez toho, aby byl tento překlad placen někým, kdo má zájem na výsledku.
Program činnosti
CIAD provádí bezpečnostní audity ve třech oblastech: webové aplikace a infrastruktura, AI a LLM systémy, databáze a datová vrstva. Každý audit probíhá podle strukturované metodiky (od pasivního průzkumu přes technické testování po verifikační re-audit) a výstupem je zpráva se zjištěními klasifikovanými podle CVSS a konkrétním nápravným plánem.
Každé tvrzení v auditní zprávě má důkaz. Každý nález má vlastníka a termín nápravy. Závěr, který nelze doložit, do zprávy nepatří. Toto rozlišení budeme v české praxi AI bezpečnosti prosazovat důsledně.
Vedle auditů vedeme pravidelnou edukaci: newsletter vydávaný každý čtvrtek, dostupný bez registrace a bez komerčního sledování čtenářů. A vzdělávací programy pro organizace, od jednodenního semináře po roční preventivní program zahrnující kvartální audit.
Závazek
CIAD je zapsaný ústav. Tato právní forma nebyla zvolena náhodou: zákon omezuje použití výnosu ústavu na naplňování jeho účelu, čímž vylučuje motivaci přizpůsobovat závěry ekonomickým zájmům soukromých vlastníků. Financování pochází z vlastních zdrojů zakladatele a z výnosů vzdělávacích programů. Nepřijímáme prostředky od výrobců AI technologií ani od subjektů, jejichž systémy hodnotíme.
Tato struktura má institucionálně zaručit, že CIAD zůstane nezávislý. Přidáváme k tomu jeden závazek navíc: zjištění z auditů a vzdělávací výstupy zveřejníme bez ohledu na to, zda se hodí komukoli, včetně orgánů, které AI regulují, a institucí, které by nás mohly financovat. Pokud by to jednou nebylo možné, přestaneme takové financování přijímat.
Incident přijde, ať už v systému, o němž někdo prohlásil, že prošel testy, nebo v organizaci, která měla politiku, ale ne procesy. Svět bez selhání neexistuje. Cílem CIAD je, aby organizace, které AI nasazují, věděly, co nasazují, a aby měly procesy, jak selhání rozpoznat, omezit a z nich poučit se.
Zbyšek Chudoba ředitel a statutární orgán, CIAD Praha, květen 2026
Poznámky a zdroje
¹ ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Využívání informačních a komunikačních technologií v podnikatelském sektoru - 2025 [online]. Praha: ČSÚ, 2026; data za rok 2025 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: csu.gov.cz. Data za podniky s 10 a více zaměstnanci.
² CLOUD SECURITY ALLIANCE; APPLIEDAI GmbH. EU AI Act High-Risk Compliance Deadline: Enterprise Readiness Gap [online]. [s.l.]: Cloud Security Alliance, 2026 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: labs.cloudsecurityalliance.org. Analýza 106 enterprise AI systémů: 40 % nelze jednoznačně zařadit do rizikových kategorií AI Actu; více než polovina organizací postrádá systematický inventář nasazených systémů. Srov. pozn. ⁴.
³ AGNOSTIX; MAM. Zneužití, ztráta kontaktu i kontroly: 93 procent Čechů má z využívání AI obavy [online]. Praha: MAM.cz, květen 2026 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: mam.cz. Průzkum komerční společnosti; metodologie a velikost vzorku nebyly v době psaní veřejně dostupné.
⁴ BENGIO, Yoshua et al. International AI Safety Report 2026 [online]. [s.l.]: [s.n.], únor 2026 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: internationalaisafetyreport.org. Preprint: arXiv:2602.21012.
⁵ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024 o harmonizovaných pravidlech pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci). Úřední věstník Evropské unie, L, 2024/1689. Dostupné z: eur-lex.europa.eu.
⁶ MCKINSEY & COMPANY. The State of AI: How Organizations Are Rewiring to Capture Value [online]. [s.l.]: McKinsey & Company, listopad 2025 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: mckinsey.com. Průzkum N = 1 491 organizací; 51 % zaznamenalo negativní AI incident v uplynulých 12 měsících; formální rámec pro řízení AI zavedlo pouze 36 % respondentů.
⁷ ORGANISATION FOR ECONOMIC CO-OPERATION AND DEVELOPMENT. Progress in Implementing the European Union Coordinated Plan on Artificial Intelligence (Volume 1): Czechia [online]. Paříž: OECD, 2025 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: oecd.org. Národní strategie AI ČR 2030 aktualizována červenec 2024; celková alokace pro aktivní projekty digitalizace přibližně 19 miliard Kč (EUR 753,7 mil.) v roce 2025.
⁸ MCGREGOR, Sean et al. AI Incident Database [online]. [s.l.]: Partnership on AI, 2024 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: incidentdatabase.ai. Databáze sleduje zdokumentované incidenty způsobené AI systémy od roku 2016; roční přírůstek nových záznamů od roku 2020 konzistentně roste. Srov. STANFORD UNIVERSITY, Human-Centered AI. Artificial Intelligence Index Report 2025 [online]. Stanford: HAI, 2025 [cit. 2026-05-09]. Dostupné z: aiindex.stanford.edu. V roce 2024 databáze zaznamenala 233 incidentů (nárůst o 56,4 % ve srovnání s rokem 2023).
⁹ EUROPEAN COMMISSION. Timeline for the Implementation of the EU AI Act [online]. AI Act Service Desk, 2026 [cit. 2026-08-01]. Dostupné z: ai-act-service-desk.ec.europa.eu. Článek 50: 2. 8. 2026; vysoce rizikové systémy z přílohy III: 2. 12. 2027; systémy zabudované do regulovaných výrobků z přílohy I: 2. 8. 2028.