Čína buduje vojenskou AI pro údery na evropské zázemí

V kostce

• Analýza pokryla více než 171 tisíc dokumentů z let 2000 až 2025.
• Počítačové vidění tvořilo 49,4 procenta zkoumaných oblastí.
• Počet publikací vzrostl z 52 v roce 2016 na 181 v roce 2024.

Studie Obranné vysoké školy NATO dokládá, že Čínská lidová osvobozenecká armáda začleňuje umělou inteligenci do bojové doktríny se zaměřením na údery do zázemí protivníka. Analýza více než 171 tisíc čínských dokumentů z let 2000 až 2025 přitom za legitimní cíle označuje i evropská města, přístavy a datové sítě. Peking podle zjištění stírá pravidla pro lidskou kontrolu autonomních zbraňových systémů.

Autory studie jsou Anselm Küsters a Marius Strubenhoff z německého think-tanku Centrum pro evropskou politiku. Küsters v něm působí jako vědecký ředitel pro severské země a vedoucí oddělení pro digitalizaci a AI, Strubenhoff jako nezávislý expert na zahraniční a bezpečnostní politiku. K analýze rozsáhlého souboru dokumentů využili velké jazykové modely, což podle Ekonomického deníku přineslo ojedinělý empirický vhled do vojenských ambicí Pekingu.

Nejzávažnější poznatek se týká priorit čínské armády. Autoři uvádějí, že investice ČLOA v blízké budoucnosti zřejmě směřují k dosažení takové transparentnosti bojiště, která umožní jak informační převahu, tak přesné údery. Cílem je získat přehled o dění a využít jej k zasažení cílů s vysokou přesností dříve, než protivník stihne zareagovat.

V analyzovaných dokumentech výrazně převažovala témata sledování a monitorování. Na počítačové vidění připadalo 49,4 procenta zkoumaných oblastí, na robotiku 12,5 procenta a na zpracování přirozeného jazyka 6,2 procenta. Bezpečnost umělé inteligence naopak tvořila méně než dvě procenta, uvedl Ekonomický deník s odkazem na studii.

Sledování přitom nemá pouze obranný účel. V rámci doktríny takzvaného disipativního válčení slouží jako nástroj pro vedení útočných operací, kdy si vlastní systém udržuje pořádek a současně záměrně vyvolává chaos v politických, ekonomických a vojenských sítích protivníka. Doktrína rovněž stírá rozdíl mezi frontou a zázemím a počítá s tím, že zázemí se stane významným bojištěm každé budoucí války.

Bezprostřední hrozbou pro Evropu podle autorů není roj autonomních zbraní, které se vymknou kontrole. Větší riziko představuje informační asymetrie, tedy stav, kdy bude mít Čína o bojišti výrazně lepší přehled než protivník. Dominance sledovacích technologií tak může v krizi zkracovat čas dostupný pro rozhodování a narušovat přehled o situaci.

Politicky významné je zjištění o vztahu Pekingu k mezinárodním normám. Oficiální dokumenty zdůrazňují lidskou kontrolu a strategickou stabilitu, zmínky o smysluplné lidské kontrole však dosáhly vrcholu v roce 2021 v době debat OSN o smrtících autonomních zbraních a poté prudce klesly. Autoři to hodnotí jako diplomatický obrat v období zvýšené mezinárodní pozornosti, po němž následoval růst zmínek o plné autonomii.

Tento výklad potvrzuje i terminologie v čínských akvizičních procesech, kde jsou označení „autonomní zbraně“ často nahrazována eufemismy jako „autonomní systémy“ nebo „bezpilotní platformy“. Počet publikací o vojenském využití umělé inteligence stabilně rostl z 52 prací v roce 2016 na 181 v roce 2024. Kombinace pozitivních státních narativů a ústupu od rétoriky smysluplné lidské kontroly po roce 2021 podle autorů naznačuje rostoucí sebevědomí Číny.

Evropská reakce se odehrává v právním rámci vytvořeném převážně pro civilní účely. Akt o umělé inteligenci výslovně vylučuje ze své působnosti systémy AI používané výhradně pro vojenské účely, obranu nebo účely národní bezpečnosti, což vytváří nedostatky v regulaci právě tam, kde Čína postupuje nejrychleji. Brusel tak vybudoval civilní architekturu správy umělé inteligence, zatímco Peking buduje vojenskou.

Studie proto doporučuje, aby členové NATO investovali do výzkumu robustnosti nepřátelských systémů a vyvinuli systémy umělé inteligence odolné vůči manipulaci s daty a útokům, které mohou zaslepit či zkreslit vojenské rozhodování. Čína podle autorů ještě nestojí přímo na prahu autonomní vojenské nadvlády, směr vývoje je však zřejmý a Peking chce tohoto stavu dosáhnout co nejrychleji.

Zdroje

1. Ekonomický deníkekonomickydenik.cz