V kostce:

  • Útočník podle Unit 42 od Palo Alto Networks pronikl do firemní sítě za necelých deset hodin. Stejný postup by lidem trval kolem dvou týdnů.
  • Veškerý výkon nechal na AI agentech: průzkum, krádež přihlašovacích údajů, ovládnutí systému správy tajemství i zneužití nasazovacích procesů.
  • Na závěr agent zanechal oběti osmdesátistránkový technický audit s desítkami zneužitých nálezů.

Tým Unit 42 společnosti Palo Alto Networks popsal 2. září případ vydírání, na kterém je pozoruhodná ne technika, ale rychlost. Útočník podle vyšetřovatelů stlačil postup, který obvykle zabere týdny a odpovídá práci několika koordinovaných útočných týmů, do necelých deseti hodin. Použil při tom více než padesát technik z katalogu MITRE ATT&CK. Při vyjednávání sám vyšetřovatelům řekl, že pracoval se špičkovými jazykovými modely a s hotovými útočnými nástavbami pro AI agenty.

Co na útoku vyniklo, shrnuli vyšetřovatelé jednou větou: nebyla potřeba žádná nová neznámá zranitelnost ani mimořádné řemeslo, stačila provozní efektivita. Útočník nechal samotné provedení na agentech, kteří průběžně sledovali situaci, vyhodnocovali ji, jednali a v reálném čase měnili plán.

Postup měl několik fází. Agenti nejdřív provedli průzkum a útočník se dostal dovnitř přes veřejně dostupnou webovou službu. Uvnitř nasadil automatického průzkumníka, který zmapoval vnitřní služby. Další agenti prohledali firemní repozitáře kódu a vytáhli z nich napevno zapsané přístupové tokeny a hesla ke službám. S nimi se dostali do systému, ve kterém firma spravuje svá tajemství, a odtud ukradli hlavní správcovské přihlašovací údaje. Tím měli plný přístup.

Následovali specializovaní agenti, kteří ověřili přístup do cloudu, do systému správy identit, do nasazovacích procesů, do kontejnerového prostředí i do používaných SaaS služeb. Útočník pak zneužil samotné nasazovací procesy firmy, aby z nich ukradl cloudové přístupové klíče, a udělal ještě jednu věc, která stojí za pozornost: obrátil cloudové AI služby oběti proti ní a použil je jako vlastní zázemí. Spotřebovával tak výpočetní kapacitu napadené firmy a zároveň skryl svůj řídicí provoz mezi legitimní.

Když bylo hotovo, nechal agent oběti osmdesátistránkovou technickou zprávu o stavu jejího zabezpečení, ve které rozepsal desítky nálezů, jež cestou zneužil.

Doporučení Unit 42 je přímočaré a nepohodlné. Proti útoku, který běží strojovou rychlostí, podle nich obstojí jen obrana, která běží stejně rychle. Konkrétně radí připravit automatické scénáře, které naráz odvolají přihlašovací údaje, ukončí přihlášené relace, zmrazí nasazovací procesy a izolují cloudové účty napříč všemi prostředími. Druhé doporučení míří na AI samotnou: brát ji jako součást základní infrastruktury. To znamená mít soupis všech modelových koncových bodů, přístupových klíčů, bran a napojených AI nástrojů a nastavit jim omezení a nejnižší nutná oprávnění.

Co to znamená: Tenhle případ ukazuje, kde je slabina většiny českých firem, a není jí model. Útok šel po přihlašovacích údajích zapsaných napevno v kódu, po systému správy tajemství a po nasazovacích procesech, tedy po věcech, které jsou v každé firmě a obvykle je nikdo nesleduje jako útočnou cestu. Deset hodin je navíc kratší doba, než trvá běžná reakce mimo pracovní dobu, takže obrana postavená na tom, že někdo ráno přijde a podívá se do logů, tady nefunguje. Prakticky: vyčistit napevno zapsané tokeny z repozitářů, oddělit oprávnění nasazovacích procesů od produkčních cloudových klíčů, zapnout hlídání neobvyklé spotřeby vlastních AI služeb a připravit si postup, který dokáže naráz zneplatnit přístupy bez čekání na rozhodnutí člověka. Kdo řeší NIS2, má tohle přesně v kapitole o zvládání incidentů.

Zdroje: