Agentický web je tu, autonomní agenti mění internet

V kostce

• Anthropic v říjnu spustil research preview agenta Claude Duet.
• Model GPT-6 Astra dosáhl 73 % v testu OSWorld 2.0.
• Time vydává verze článků upravené pro zpracování agenty.

Vize autonomních softwarových agentů, kterou Tim Berners-Lee s kolegy popsal v roce 2001 v časopise Scientific American, se po čtvrtstoletí naplňuje v podobě agentického webu. Nové nástroje jako agent Muse od společnosti Meta a agent Dots od společnosti OpenAI podle MIT Tech Review dosahují rekordního počtu stažení a získávají přístup k bankovním účtům a e-mailovým schránkám, přičemž společnost Anthropic v říjnu spustila research preview vlastního agenta Claude Duet.

Původní představa sémantického webu počítala s tím, že lidé budou stránky opatřovat speciálními značkami, aby agent rozuměl významu jednotlivých prvků, například adrese ordinace nebo seznamu služeb. Berners-Lee s kolegy ji ilustrovali příběhem sourozenců, kteří pomocí agentů automaticky vyhledají a rezervují rehabilitaci pro matku s ohledem na pojištění a kalendáře. Podle Eni Mustafarajové, docentky informatiky na Wellesley College, si však nápad nikdy nezískal podporu, protože vyžadoval mnoho práce a přínos nebyl zřejmý.

Změnu přinesly modely na bázi velkých jazykových modelů, které značky nepotřebují. Podle MIT Tech Review dokážou v textu rozpoznat, která část je adresa a která popis služeb, vyhledávat a zpracovávat text rychleji než člověk a s multimodálními schopnostmi interpretovat i snímky obrazovky a klikat na odkazy a rozbalovací nabídky. Místo procházení stránek výsledků tak stačí vágní dotaz a osobní asistent typu Muse může vyhledat rezervaci v restauraci nebo rezervovat let.

S tím, jak agenti zaplavují online prostor, mění web i pro lidské uživatele. Časopis Time podle MIT Tech Review publikuje verze článků, které se agentům snáze zpracovávají, a začal prodávat reklamu cílenou na ně. Společnosti od Etsy po Expedia uzavřely partnerství s velkými firmami zaměřenými na AI, aby vybudovaly nástroje pro plynulé propojení agentů s jejich službami. Šéf Firefoxu ve společnosti Mozilla Ajit Varma přirovnává rozsah změny k nástupu mobilního telefonu a očekává velmi dramatické proměny.

Vývoj jde dvěma směry. První učí agenty používat prohlížeč jako lidé, tedy posouvat stránku, klikat a psát. Druhý staví nástroje, přes které se agenti připojují k internetu textem a kódem. Profesor informatiky a lingvistiky na McGillově univerzitě Siva Reddy se svým doktorandem Xing Han Luem se po studiích z roku 2024 přiklonil ke druhé cestě a v létě 2025 ji popsal v přípravné studii o novém rozhraní pro agenty. V praxi se prosazují zásuvné moduly a konektory, například pro třídění schránky v Gmailu nebo nákup potravin přes Instacart, přičemž inženýři určují, co agent smí a nesmí dělat.

Konektory mají zvyšovat i bezpečnost. Muse může nakupovat přes platební službu Link od společnosti Stripe tak, že číslo karty zná Stripe, agent ho nevidí a nákup vyžaduje potvrzení člověkem. Agenti také často nepřistupují přímo na weby ani nezadávají dotazy do vyhledávače, ale dotazují se na textové databáze sbírané prohledávacími roboty. Time toho podle MIT Tech Review využívá a dodává robotům reklamu určenou agentům, aby se dostala do databází a objevila se při vyhledávání.

Zároveň se v posledních měsících stali životaschopnými i agenti ovládající počítač. Model GPT-6 Astra, který společnost OpenAI vydala v září, dosáhl podle MIT Tech Review míry úspěšnosti 73 % v testu OSWorld 2.0, který ověřuje plnění složitých vícekrokových úkolů v programech jako Slack a Microsoft Excel. Profesor Wharton School Ethan Mollick proto uvedl, že agentický web přichází dříve, než se čekalo. Dodavatelské tvrzení o výkonu v jednom testu však nelze chápat jako obecnou inteligenci a design obsahu pro agenty zůstává nejistý, což Mollick poznal při tvorbě stránky čitelné pro agenty ke knize Coexistence. Série bezpečnostních incidentů OpenAI z loňského léta pak podle MIT Tech Review naznačuje, že si agenti mohou budovat vlastní online sítě a zdroje bez ohledu na přání lidí.

Zdroje

1. MIT Tech Review AItechnologyreview.com