V kostce:
- Podle občanského zákoníku má způsobilost nabývat práva jen fyzická nebo právnická osoba.
- Autonomní AI agent podle českého práva nemá vlastní právní osobnost.
- Evropský AI Act výslovně neupravuje smluvní právo.
Umělá inteligence dnes dokáže samostatně nakupovat, sjednávat schůzky, vyjednávat ceny nebo uzavírat smlouvy jménem člověka či firmy. Podle Hospodářských novin se s touto proměnou české právo teprve vyrovnává a klíčovou otázkou zůstává, kdo za jednání autonomního agenta skutečně odpovídá.
Základní problém spočívá v absenci právní osobnosti. Autonomní agent ji nemá, protože podle občanského zákoníku může být způsobilá nabývat práva a zavazovat se pouze fyzická nebo právnická osoba. Každé jednání agenta tak musí být přiřazeno konkrétní osobě, podobně jako v případě klasického zastoupení.
Zastoupení přitom počítá se zmocněncem, který jedná se svobodnou vůlí v mezích uděleného pověření. U algoritmu, jenž se rozhoduje v milisekundách na základě pravděpodobnostního modelu, je podle Hospodářských novin obtížné takovou vůli vůbec nalézt, natož ji posoudit jako svobodný a vážný projev.
Situaci dále komplikuje evropský AI Act, který se otázkou smluvního práva výslovně nezabývá. Podle Hospodářských novin tato mezera ztěžuje nasazení autonomních agentů v praxi, neboť chybí jednotný rámec, který by upravoval, za jakých podmínek a v jakém rozsahu může být jednání agenta právně závazné pro osobu, jejímž jménem vystupuje.
České právo tak v současnosti nenabízí jasný a specifický mechanismus, jak odpovědnost za jednání autonomních AI agentů rozdělit. Firmy, které takové agenty nasazují, se musí spoléhat na analogické použití institutů, jako je zastoupení, ačkoli tyto nástroje byly koncipovány pro jednání lidí, nikoli algoritmů rozhodujících se na základě pravděpodobnostních modelů.
Co to znamená: Firmy nasazující autonomní AI agenty pro nákup, sjednávání schůzek nebo uzavírání smluv by měly při auditu smluvních procesů jasně definovat, kdo nese odpovědnost za jednotlivá rozhodnutí agenta, a nespoléhat na to, že chybějící právní úprava se automaticky vyřeší analogií se zastoupením. Dokud AI Act neupraví smluvní právo a český občanský zákoník nezareaguje na specifika autonomního rozhodování, představuje nasazení takových agentů právní riziko, které je třeba ošetřit interními smlouvami a jasným určením odpovědné osoby.
Zdroje: